Jak se natáčelo??
Pilotní film, jehož výroba přišla na 250 tisíc dolarů (asi třetinová
cena, za kterou dnes televize vyrábí jednu půlhodinou epizodu běžného
seriálu) byl jako úvod k seriálu vysílán v září roku 1972. (Pilotní
filmy bývají často uváděny samostatně na jaře; teprve podle ohlasu
diváků je rozhodnuto, zda se na podzim začne vysílat seriál.) Časopis
Time jej označil za jedno z největších zklamání televizní sezóny
1972-73. Žebříček společnosti Nielsen, zabývající se sledovaností, jej
uváděl na čtyřicátém šestém místě z osmdesáti čtyř pořadů. Přesto se
točilo dál. Po stanovišti 9 kolovaly řeči, že dokud se seriál bude
držet v první padesátce, Silverman hodlá ve vysílání pokračovat.
Nejprve bylo natočeno třináct epizod, pak devět dalších. Na konci
dalšího roku si CBS vyžádala ještě dvě epizody a bylo jasné, že seriál
bude pokračovat i v další sezóně.
Způsob natáčení M*A*S*He byl poněkud odlišný od zvyklostí v té době.
Jeden den byl vyhrazen zkouškám, v dalších třech pak vznikla jedna
epizoda. U klasických sitcomů ale byl postup zcela opačný - herci a
štáb měli čtyři dny na přípravu a pak se epizoda v jediném dni
natočila. Tradičně jsou situační komedie natáčeny na zvukové scéně,
často před obecenstvem. Navíc se natáčelo na film, nikoli na
videozáznam a poměrně hodně v exteriérech. I to bylo náročné a
nezvyklé. Reynolds totiž požadoval, aby se v seriálu objevovaly
helikoptéry, nákladní vozy, sanitky a nejrůznější druhy vojenské
techniky a dbal i na odpovídající vybavení nemocnice.
Točilo se dvanáct až čtrnáct hodin denně. Na jednu
půlhodinovou epizodu byly vyhrazeny tři až čtyři dny. Pracovní podmínky
byly dosti náročné: v exteriérech trpěl štáb ve špatném počasí, bylo
málo šaten a nevyhovující toalety. Hnusné bylo podle vzpomínek herců i
kafe. Loretta Swit musela čelit problémům oběhového ústrojí, a tak
nosila speciální punčochy a v pozdějších letech měnila těžké vojenské
boty za tenisky, když neměla v záběru nohy. Celé díly musely být
natáčeny na přeskáčku, podle dostupnosti Ranče, protože společnost
Twentieth Century-Fox předalo toto území do vlastnictví státu
Kalifornie, který z něj učinil státní park Malibu Canyon Creek. Místo
tudíž nebylo k dispozici jen výhradně producentům.
Seriál také neustále bojoval s cenzory. "Proti našemu protiválečnému zaměření společnost výhrady neměla. Nelíbila se jim pouze závadná a těžko stravitelná témata," říká Larry Gelbart. "Většina bitev mezi námi a společností pramenila ze skutečností, že jsme se chtěli co nejvíc odchýlit od tradiční představy půlhodinové komediální epizody. Nebylo chvíle, aby nám kvůli něčemu nevolali. Zatímco herci a štáb se tam venku potýkali s živly, Gene a já jsem bojovali se dvěma nejméně přírodními silami na světě - společností a studiem - za právo zabývat se odvážnějšími a hlubšími tématy včetně důsledků násilí, cizoložství, amputace, duševních poruch, impotence, homosexuality, transvestitismu a rasově smíšeného manželství. Většina bitev s byrokracií armády na obrazovce měla paralelu v našich bitvách se společností."
Reynolds si vzpomíná na to, jak cenzoři zakázali Radarovi použít slovo "prsa". Gelbartovi nařídili vyškrtnout z dialogu slovo "panna". "Příští týden jsem ho tam měl zpátky," říká Gelbart vítězoslavně. "Vymyslel jsem si vojáka, co pocházel z Panenských ostrovů." Reynolds nám také pověděl o jediném scénáři, který byl společností CBS nekompromisně zamítnut. Scénář, jeho autorem byl Stanley Ralh Ross, vyprávěl o tom, jak Hawkeye měl milostné pletky se dvěma sestrami zároveň, s každou v jiné směně. Nakonec na jeho dvojí hru přijdou a obě mu sdělí, že jsou v jiném stavu. "Společnost řekla, že pletky tohoto druhu jsou na obrazovce nepřípustné. Jenže co dělali Frank a Šťabajzna?" ptá se Reynolds šibalsky. "Okusovali snad jeden druhému nárameníky?"
Gelbart skvěle dokázal jako náměty svých příběhů využívat skutečné dění, prezentované v každodenních zprávách. Epizoda Příměří se vysílala týden po zastavení palby ve Vietnamu. Průlomová epizoda seriálu M*A*S*H byla uvedena uprostřed první sezóny. Jmenovala se Někdy slyší kulku a Hawkeyeho přítel v ní zemřel na operačním stole. Kritikové společnosti ji odsoudili jako velmi vážnou. Před uvedením tohoto dílu se většina epizod zabývala spíš humornějšími záležitostmi - Frank hledající zlato (Major Fred C. Dobbs) nebo Hawkeye, který se dělí o pár podvlékaček (Boj o jégrovky). Společnost nejenže Reynoldsovi řekla, že bude-li pokračovat v příbězích typu Někdy slyší kulku, ztratí diváky, ale také poslala svého zástupce, aby mu promluvil do duše. Dotyčný Reynoldsovi údajně řekl: "Jednou vám hochům ještě povím, jak jste M*A*S*H zvorali."
CBS puntíčkařsky lpěla na přesnosti lékařských údajů, takže ke slovu přišel odborný poradce; vzniku každého scénáře předcházela konzultace s doktorem Walterem Dishellem, který prověřoval dialogy a lékařské postupy a dohlížel na scény odehrávající se na sále. (Dr. Dishell a Alda dokonce napsali jednu epizodu společně.) Ještě před uvedením seriálu na obrazovky dala společnost jasně najevo, že nechtějí žádné krvavé operační výjevy, které by urážely jemnocit diváků.
Přes šedesát procent všech epizod seriálu bylo výsledkem rozhovorů s veterány z Korejské války, fiktivní příběhy většinou vznikly na základě úvah, jak by se pevně dané charaktery v dané situaci chovaly. Seriál se postupně stával stále oblíbenějším. V roce 1977 se stalo několik pro seriál důležitých událostí - jednak se rozdělila autorská dvojice Gelbart/Reynolds a také Alan Alda, který čas od času hrozil, že se seriálem skončí, dostal tolik peněz, že tuto větu od něj už nikdo neslyšel. Navíc se rozšířilo jeho působení v týmu - stal se autorem některých scénářů a některé epizody sám režíroval. Seriál žil vlastním životem. Herci odcházeli a přicházeli, ale diváci zůstávali. Vznikla dokonce kluby a speciální bary M*A*S*H. 28. února 1983 byl vysílán poslední díl. Dívalo se na něj 152 milionů Američanů. Od té doby byl nesčetněkrát opakován a vznikly i dvě následné série - After M*A*S*H a Traper John, M.D.